Shiatsu je v Japonštině kombinací dvou slov: shi (prst) a atsu (tlak) - doslova “tlakprstem”. Samotná masáž se tak provádí tlakem prstů, ale i dlaněmi, lokty, koleny nebo chodidly. Je to kombinace akupresury, přikládání dlaní a také protahovacích cviků. Masírovaný člověk je oblečený a leží při této masáži většinou na zemi na podložce. Shiatsu se vyvinulo z tradičního Čínského systému masáží, o kterých se zmiňuje 黄帝内经 - Huangdi Neijing - Vnitřní kánon žlutého císaře, napsaný v letech 475-221 př.nl. v Číně a z toho vyplývá, že tyto techniky jsou ještě starší a ovlivnily mnoho kultur. (Huangdi - Žlutý císař – legendární čínský císař žijící 2697–2597 př.n.l. a nebo také se uvádí 2674-2575 př.n.l.)
Účelem shiatsu je znovuzískání harmonie mezi vnitřním a vnějším světem, mezi člověkem a vesmírem.
Pracuje s akupunkturními drahami, protahováním těla, ale i s dechem. Upomene člověka na zdroj jeho disharmonie. Shiatsu nikdy pacienta neléčí. Pacient se léčí sám. Praktik shiatsu ho pouze stimuluje. Slouží mu jako zrcadlo a dává mu příležitost k sebereflexi skutečné příčiny jeho kondice. Z pohledu shiatsu není nemoc ani špatná ani dobrá. Je to varování, které nás informuje o disharmonii a nerovnováze v našem životním stylu. Ve starodávných lékařských textech je napsáno, že člověk a příroda jsou součástí vesmíru a tak se při léčení lidí vnímaly všechny souvislosti včetně přírodních dějů (např. počasí, mezilidské vztahy, stravovací návyky atd.) = holistický přístup. Odloučení se od přírody a od lidí sebou přináší pocit osamění a začátek fyzického, emočního a psychického onemocnění.
Holistické (celistvé) pojetí a individualizace přináší úctu a akceptování všeho, co prožívají ostatní lidské bytosti ve svém vnitřním i vnějším světě. Je vhodné si na masáž vzít pohodlné oblečení, ve kterém se dá lehnout na podložku a relaxovat.
