Nebeská tkadlena a Pasáček buvolů

Svátek Qixi - čínský svátek lásky je letos 17.8. (2018)

O svátku dívky cvičí dovednosti , 'žebrají' za dobré manželství a připomíná se legenda „O Přadleně a Pasáčkovi“, kteří se mohli scházet jednou ročně na tuto noc. I my můžeme být svědky tohoto příběhu. Stačí se v létě podívat na oblohu. Podívat se na Méčnou dráhu, která odděluje dvě souhvězdí a to Lyru a Orla. V souhvězdí Lyry je nejjasnější hvězda Vega a v souhvězdí Orla je to Altair. Proč to píši?
Protože Nebeská tkadlena je vlastně Vega a Pasáček bůvolů je Altair. Hvězdy jsou od sebe nadohled. Pojdte se podívat na samotný příběh. Je to příběh, který si lidé vyprávějí nejen v Číně, ale i na dálném východě. Příběh sám má velký význam v taoistické alchymiji a je součástí alchymistické mapy vnitřní krajiny. Příběh o lásce má (jak to tak bývá) dva hrdiny - Nebeskou tkadlenu a Pasáčka buvolů.

Nebeská tkadlena vnučka Nebeského císaře Tian jin byla krásná a chytrá dívka, podle jiných byla její babičkou Matka západu, mocná Si Wang Mu. (Si Wang Mu, střežila elixír nesmrtelnosti - posvátný sad s broskvemi nesmrtelnosti, symbolicky samotnou bránu nesmrtelného nebe. Byla vládkyní země mrtvých, rozkládající se na západě. Podle nejstarších představ se podobala člověku, měla však ocas pardála a drápy tygra. Ráda divoce hvízdala a v rozcuchaných vlasech měla vetknutý hřeben shen. Žila v jeskyni, kam jí přinášeli jídlo modří ptáci. Byla tím, kdo na lidstvo sesílá nemoci a smrt. Později však se její podoba změnila a žila v představách lidí jako okouzlující krasavice se zálibou v hudbě a zpěvu).
Nebeská tkadlena žila na břehu Stříbrné řeky, jak říkají Číňané Mléčné dráze. Tkala se šesti staršími sestrami na svém stavu nádherné hedvábí z barevných oblaků, aby se obloha měla do čeho zahalit, když se jí zachtělo. Byla nejpilnější a proto jí Nebeský císař (její dědeček) velmi chválil. Vždyť člunek jejího stavu se jen míhal pod jejíma rukama.

V těch dávných dobách byl na druhé straně Stříbrné řeky svět lidí a v něm žil v jedné vesničce mládenec, kterého potkal krutý osud. Jelikož mu v mládí umřeli rodiče, tak se stal sirotkem a musel snášet ústrky staršího bratra a jeho ženy, která sirotkovi dělala, co mohla nejhoršího. Není proto divu, že chtěl od nich odejít. Požádal proto bratra, aby mu dovolil odejít a rozdělil mezi ně jejich skromný majetek. Bratr ani jeho žena neměli nic proti. Naopak byli rádi, že se ho zbavili. Jako půlku majetku dostal starého buvola. Sirotek pak šel s buvolem rovnou za nosem. Tak se stal pasáčkem. Cestou našel místo, kde si postavil skromný příbytek. Tady zoral kus půdy ležící ladem a zasel zrno. Vzešlá úroda ho uživila tak tak. Po dvou letech si začal připadat opuštěný. Vždyť doma měl pusto a prázdno, ani hlásek se tam za celý čas neozval. Jediným sirotkovým společníkem byl starý buvol, který jednou promluvil lidským hlasem. Co mu řekl? Nejprve mu řekl, že večer se půjdou do Stříbrné řeky koupat nebešťanky a pak mu poradil, aby v úkrytu počkal, až dívky odloží šaty a té nejkrásnější z nich vzal nepozorovaně její červené šaty. Díky tomu se nebešťanka nebude mít do čeho obléci a nezbude jí než zůstat na zemi a stát se Pasáčkovou ženou.

Pasáček buvola poslechl. Večer po setmění se skryl v houští na břehu Stříbrné řeky a čekal. Když se objevily nebešťanky, tak se svlékly a ponořily svá krásná těla, podobající se bělostným lotosům, do průzračných vod Stříbrné řeky. Pasáček dal na radu starého buvola a skryl se do houští. Ve vhodný okamžik vyskočil z houští a uzmul červené roucho pohozené na břehu. Po koupeli se dívky vrátily na břeh, aby se oblékly. Nejkrásnější z nich, Nebeská tkadlena, ale své oblečení nenašla. Dívky jí pomáhaly, co mohly, ale jejich čas na vrácení na druhý břeh se krátil. Když vypršel, musely se vrátit na nebesa. Vylekaná Tkadlena zůstala sama a svoji nahotu zakrývala prameny dlouhých vlasů. Pasáček, jakmile byla sama, k ní bez zaváhání přiskočil a řekl, že jí oblečení vrátí, stane-li se jeho ženou. Tkadlena neměla na vybranou. Bez dlouhého váhání svolila – on se jí totiž Pasáček líbil.

Po svatbě žili šťastně, spokojeně a měli se rádi. Oba pilně pracovali, a když se jim časem narodily dvě děti, chlapec a dcerka, nechybělo jim už ke štěstí vůbec nic. Štěstí rodiny bylo jen dočasné, protože na nebi začali pilnou Tkadlenu hledat. Když jí Nebeský císař a Si Wang Mu našli, poslali za Tkadlenou nesmrtelného
Na nebesích však za čas nastala po pilné Tkadleně sháňka. Nebeský císař a brzy zjistili, kde na zemi žije a vyslali za ní jednoho z nesmrtelných s příkazem, aby ji okamžitě přivedl zpět. Matka západu se pro jistotu vydala s ním. Když Tkadlena vyslechla příkaz Nebeského císaře, věděla, že bude muset uposlechnout. Těžce, přetěžce se loučila s milovaným mužem a dětmi. Cestou na nebesa se za nimi dlouho se slzami v očích ohlížela. Smutný pasáček se rozhodl, že se za ženou vydá. Posadil každé dítě do jednoho košíku, košíky zavěsil na tyč, kterou si přehodil přes rameno a vydal se na cestu. "Nemůže to přece být tak těžké," pomyslel si. "Dojdu ke Stříbrné řece, přebrodím ji a dostanu se do Nebeského paláce." Když však došel do míst, kde dříve řeka tekla, nebylo po ní ani stopy. Si Wang Mu ji přenesla, aby byla z dosahu lidí, vysoko na nebesa, kde se nyní nádherně třpytila. Obyčejnému smrtelníku však byla nekonečně vzdálená.

Pasáčkovi nezbylo než se vrátit i s dětmi domů. V dříve útulné chaloupce zavládl smutek. Obě děti i jejich otec marně naříkali a bědovali. Matku svými slzami nazpátek přivolat nemohli. Tu znenadání opět promluvil starý buvol. Svěřil se, že už má života namále a poradil Pasáčkovi, aby z něj po jeho smrti stáhl kůži, která odnese jeho i děti na nebesa. Jen co věrný buvol domluvil, padl mrtev k zemi.
Pasáček udělal, co mu řekl. Vložil děti do košíků, které zavěsil na oba konce tyče a tu si přehodil přes rameno. Protože holčička byla lehčí než chlapec, přihodil k ní velkou železnou naběračku, aby byly oba konce dobře vyvážené. Zabalili se do buvolí kůže a vznesli se vzhůru tak rychle, jako by je poháněl vítr. Než se nadáli, ocitli se mezi zářícími hvězdami a před nimi se leskla Stříbrná řeka. V dálce na druhém břehu uviděli Tkadlenu, jak sedí u stavu a pilně tká. "Máma, máma," volaly děti a Pasáček se radoval s nimi. Všichni tři pospíchali na břeh řeky, aby se přebrodili na druhou stranu a setkali se konečně s matkou. Když však chtěli do řeky vstoupit, vynořila se znenadání odkudsi shůry velká ženská ruka. To Si Wang Mu vytáhla z vlasů zlatou jehlici a začala jí míchat vody Stříbrné řeky tak, že poklidná hladina se změnila v bouřlivý proud. Pasáček s dětmi se při pohledu na to neubránili slzám. "Neplač tatínku," zvolala po chvíli dcerka. "Mám tady přece naběračku, vybereme vodu z řeky a přejdeme k mamince." "Ano, ano, to je dobrý nápad! Udělejme to tak!" přidal se synek. Otec souhlasil a všichni tři se hned dali do vybírání vody. Vybírali a vybírali, seč jim síly stačily, ale vody neubývalo. Všechno bylo marné. Nebeské tkadleně bylo souzeno žít na východním břehu Stříbrné řeky a Pasáčkovi s dětmi na západním. Jejich vzájemná láska však nakonec obměkčila i srdce obou nesmrtelných, Nebeského vládce a Matky západu. Rozhodli se, že dovolí manželům, aby se alespoň jednou za rok setkali, a to vždy večer sedmého dne sedmého měsíce na mostě, který přes řeku vytvoří straky svými křídly.
Od té doby se Pasáček a Tkadlena celý rok těší na tento okamžik setkání. Někdy Tkadlenu přemůže smutek z odloučení a teskní nad svým údělem. Tehdy na zemi drobně pršívá. Ženy ji litují a říkají: "Sestřička zase pláče." Moře prý by dříve vyschlo a kámen zetlel, než by pominula věrná láska těch dvou. Za podzimních nocí můžeme vidět na obou stranách Stříbrné řeky - Mléčné dráhy dvě velké blikající hvězdy. Jsou to Vega (v souhvězdí Lyra) - Tkadlena a Altair (v souhvězdí Orel) - Pasáček, za nimiž probleskují dvě malé hvězdičky, synek s dcerkou. Souhvězdí Naběračka je Velký vůz).

Dodnes se osud milujících se manželů, kteří musí žít delší dobu o dděleně, přirovnává k osudu Pasáčka a Tkadleny.    

Trochu taoistické alchymie: